Dana Křížová – focení aktů jako terapie sebepoznání

Fotografie aktů jsou vnímány přes kontroverzní a uměleckou rovinu. Zkušený fotograf ví, že hranice mezi nimi je extrémně tenká. Také je dobré poznamenat, že fotografie odhaleného těla, které běžně vnímáme přes různé fotografické stránky (obvykle mají obrovský počet „lajků“ pro určitou atraktivnost) mají dost často velmi daleko ke skutečné fotografii aktů.

Nicméně, zamysleli jste se někdy nad tím, proč modelka fotí akty? Finanční odměna či smyslnost pro vyzývavost jsou časté důvody. Já jsem však setkal unikátní modelku v Praze, která vnímá focení aktů úplně jinak.

Dana Křížová je žena, jejíž fotografie aktů pomáhají posilovat osobnost tím, že v minulosti se z ní jiní vysmívali – byla objektem posměchu pro to, že je ošklivá a nevýrazná. Velmi si vážím, že se odhodlala pro rozhovor a poodhalení smyslu focení aktů.

© Jana Marie – www.Lecitel-JanaMarie.cz

Kedy si po prvý krát skúsila fotiť s fotografom a prečo?
Moje prvé fotenie sa týkalo aktov. Bola to výzva od mojej kamarátky, ktorá mi chcela pomôcť vyslobodiť sa z pocitu, že nie som pekné dievča.

Fotili sme v mojej lokalite, pri potoku obklopenom lesmi. Deň predtým som si urobila prechádzku a skúšala si všetko predstaviť. Potok bol blízko cesty, hneď som myslela na to, že ma niekto uvidí. Potom som sa začala aj smiať, zrazu ma spútal pocit, či je to fakt dobrý nápad. Pred fotením sa vo mne všetky pocity miešali a predbiehali sa, ktorý z nich je silnejší. Bolo to veľmi zvláštne vzrušenie.

Počasie bolo krásne, začali sme s fotením. Ležala som opretá o kameň, ktorý mi tlačil na chrbát, hlavu som mala sklonenú dozadu dole a nohami som sa opierala o breh potoka – až takú progresívnu pózu som nečakala. Jana – fotografka – bola veľmi kreatívna a počas fotenia na mňa jemne kričala: „Dano, vydrž presne ako si, je to krásne! A neboj, ak by ťa niekto chcel znásilniť, tak po ňom hodím foťák!“.

Znie to teraz ako vtipné a úsmevné, no vtedy som na jednej strane pociťovala zážitok z fotenia, ale aj uvedomovala si, kto by už mňa chcel znásilniť, veď vôbec nie som pekná. Myšlienkami sa mi vynorili tie okamihy, kedy sa zo mňa smiali v škole. Nepripúšťala som si žiadne negatívne myšlienky, nechala som sa ovládnuť fotením a pozitívnym prístupom Jany.

Nasledujúci deň mi Jana začala posielať fotografie – bol to šok. Neverila som. Vyrazili mi dych. Najprv som nechápala, ale Jana mi začala k fotografiám písať a vysvetľovať ich kompozíciu. Fotky boli tak krásne, že pocit pri pohľade na nich bol ako najúčinnejší liek na všetky negatívne pocity z minulosti.

Vtedy som nemala žiadne skúsenosti s fotením, nevedela som rozdiel ak mám ruku o 10 cm vyššie alebo nižšie. Moje prvé fotografie nie sú dokonalé ani z hľadiska modelky ani fotografky. Sú však úplne dokonale čo sa týka pocitov a faktu, že tento moment odštartoval úplne novú kapitolu môjho života. Zistila som, že dievča na fotkách vyzerá fajn a všetky výsmechy v minulosti boli založené na tínedžerskej hlúposti.

© Jana Marie – www.Lecitel-JanaMarie.cz

Fotíš akty, je to dost citlivá téma, řekni mi, proč tento styl? Z čeho to pramení?
Připadala jsem si ošklivá a nevýrazná. Dost dlouho. Když jsem chodila na gymnázium, byla jsem terčem posměchu. Kamenem úrazu byly moje tvář, výška a malá prsa. Šla jsem po chodníku a skupina chlapců v mém věku na mě ukazovali se slovy: „Podívejte se, to je dívka, která nemá kozy!“. Lidé se otáčely a dívali co se děje.

Snažila jsem se to ignorovat, avšak skutečný pocit ve mně byla hanba a úzkost. Přála jsem si neexistuje, propadnout se pod zem. Bojovala jsem s pocity strachu, lítosti, hněvu, nespravedlnosti a neschopnosti změnit to. Začala jsem být uzavřena, vyhýbala jsem se společnosti. Měla jsem 14 let.

Myslela jsem, že mám o tom s kým mluvit, ale skutečnost byla jiná. Nenašla jsem nikoho. Tento pocit se mnou kráčel až do dospělosti, do momentu, kdy jsem shodila oblečení a nechala se fotit Janou, fotografkou, jejíž dodnes děkuji, že mě přesvědčila udělat to.

© Jan Mlčoch

Pokud jdeš na focení, jaký je to pocit, když fotografa neznáš a postupně si dáš oblečení dolů, si odhalena a fotograf ti říká, jakou pózu zaujmout, jaké máš pocity? Jak se tyto pocity vyvíjely od prvního focení až po poslední?
Mezi prvním focením a dalšími byla přestávka – v podstatě jsem byla tak nadšená z prvních fotek, že jsem necítila potřebu hned fotit další. Vzala jsem to jako „one-off“ – první a poslední zkušenost, která mi změnila život.

Jenže vzpomínky na krásný pocit focení s Janou mi stále jakoby říkal, vždyť to zkus znovu. Odkládala jsem to až do momentu, kdy jsem se odhodlala založit si profil na jednom známém českém fotografickém webu. Ještě týž den mi napsal fotograf s nabídkou focení – téma bylo lesní víla ve stylu aktu. Odepsala jsem, že ano, souhlasím.

Když jsem to odeslala, uvědomila jsem si, že já ani nevím, co je to TFP a jak komunikovat s fotografem. V podstatě jsem odepsala neznámému člověku, který má odveze někde k lesíku, budeme tam jen my a kdoví, co se může během dvou hodin focení stát.
Možná to byl super pocit, možná náhoda, no vzala jsem to riziko na sebe a šla.

Vše bylo super do chvíle, kdy jsem se začala svlékat. Propadl mě hrozný strach a hanba, nejistota a všechny myšlenky z minulosti. Bála jsem se. Rukama jsem si zakrývala vše, co jen šlo. Hrozně trapné jsem se cítila, skutečně.

Fotograf Ondra byl však talentovaný mladý muž, jehož inteligence a humor ovládli celé focení. Podporoval mě, chrlil nápady pro různé pózy a kompozice. Cítila jsem se skvěle, úžasně, naprosto bezpečně a také pod ochranou profesionála, který ve mně viděl potenciál krásné fotografie. Vše dopadlo úplně super, byla jsem velmi spokojená s výsledkem focení a fotkami.

Dostala jsem touhu fotit více a různé styly, nejen akty. Začala jsem si věřit. Také, fotografové, kteří se mnou fotili byly skutečně renovacích a hodni své reputace – děkuji jim, že se mnou spolupracovali. Každá spolupráce mi dodala sebevědomí a inspiraci.

Přátelé, víte jaký je to super pocit, když v 14 na vás křičí posměšné věty a nyní fotíte akty, portréty či módní fotografie s fotografy z celé republiky? Nemám ambici být na titulce magazínu, ale mám ambici pokračovat ve focení, které mi dodává psychologickou energii být sama sebou.

© Zbyněk Prokop
© Karel Kosobud

Máš strach pokud jdeš fotit akty?
Lhala bych, kdybych tvrdila, že nemám. Minimální strach je vždy, ale je to určitý obranný charakter ženy, který je absolutně normální a v pořádku. Mám radost z výsledné tvorby a spolupráce s fotografy.

Jaké pocity máš po focení, pokud se oblékneš, co prožíváš?
Po focení mám super pocity – zejména, že mi fotograf věnoval čas, vždyť v Česku je mnoho dívek. Také se velmi těším na výsledek a vnímám už více profesionální to, jak mám ruce, jak se dívám, jestli jsem nezapomněla na něco v záběru. Hlavně mě naplňuje, pokud mi fotograf napíše, že spolupráce ho bavila a spolu se těšíme z pěkných fotek.

Jaké to je, když vidíš samu sebe nahou na fotografii a na co myslíš?
Většinou si nejprve vzpomenu na pocity a nálady, které byly v těchto okamžicích. Mnohdy se usmívám, že tak krkolomnou pózu nebylo snadné a příjemné ztvárnit. Myslím na to, jak záběr vyšel napoprvé nebo jsme to museli opakovat. Na konci mám pocit vlastní hrdosti na to, jaká jsem a jak vypadám. Byla by to nuda, kdyby každá holka vypadala stejně, že? 🙂

Probouzí focení aktů i nějaké emoce v tobě?
Jsem emotivní dívka, určitě ano. Emocí je mnoho, strach, radost, poznání či představivost. Je to však část mé osobnosti. Moje vůle a rozum mi na druhé straně vymezují jasnou osobní hranici. Mám však radost, že moje fotografie nejsou čistě komerčního typu a obsahují prostor pro emoci.

Jak vnímáš hranici mezi focením aktů a erotickou fotografií, je to stejné?
Myslím, že rozdíl je v záměru. Focení aktů vnímám jako umění, erotickou fotografii jako touhu servírovat nahotu nahrubo s cílem vyvolat sexuální odezvu; o estetický zážitek zde není zájem. Pro mě je focení aktů hra světla a stínů, zahalené tajemství, zajímavou pózu či nezapomenutelnou atmosféru. O focení aktů mohu mluvit s kýmkoliv a vést debatu v umělecké rovině. Je to můj příběh.

Zažila si humornou příhodu při focení aktů? Pokud ano, řekni mi o ní.
Humoru zažívám hodně, obvykle je to debata během focení s fotografem. Avšak zažila jsem i zvláštní příhodu. Fotograf chtěl ztvárnit zoufalství a negativní emoce a požádal mě, abych se v myšlenkách přenesla někam, kdy mi nebylo fajn. On netušil nic o mé minulosti. A tak jsem si vzpomněla na nejhorší zážitky a rozplakala se. To by nebylo až tak špatné, ale nemohla jsem zastavit pláč a fotograf také nevěděl, co má dělat. Teď si na to vzpomínám s úsměvem.

© Martin Podlas

Jaké rady bys dala dívkám, které uvažují o focení aktů, ale neumí se odhodlat to zkusit?
Když fotíte akty, odhalujete se hlavně před sebou, ne před fotografem, kteří viděl už mnoho nahých těl. Už nemůžete lhát ani nic zakrýt. Je to skutečné. Svůj strach mějte s sebou, pomáhá zůstat nad věcí. Dejte na svou intuici a odhodlání udělat něco jiného. Odměnou budou nejen krásné fotografie, ale i osobní naplnění a nekonečná radost. Tyto věci však pochopíte až po focení.

Jak poznat dobrého fotografa aktů?
Je to někdo, kdo je spolehlivý jako fotograf a člověk. Je otevřený pro komunikaci, zásadně všechno sjednává předem a dodržuje dohody. Je technicky zdatný, komunikuje ve smyslu, že umí nejen pochválit, ale i upozornit na nedostatky. Určitě je super, pokud má smysl pro humor a focení ho baví. Samozřejmě, přečtěte si o něm reference a zjistěte informace.

Jak sloučit rodinný život – máma, otec, sourozenci, kamarádky – a focení aktů?
Otec mi zemřel před dvěma lety, máma je nemocná a žije ve vlastním světě negativních myšlenek / emocí. Nevstupují do něj focením aktů.

Mám manžela, pro kterého je to náročné, ale na druhé straně plně chápe mé důvody pro focení. Ve focení mi nebrání. Sestru jsem focením velmi překvapila. Počáteční údiv vystřídal obdiv. Podobně je to s kamarádkami. O některé jsem přišla, ale mnoho jich přibylo.

Focení aktů je kontroverzní téma rozdělující lidi na ty, kteří ho obdivují a zatracují. Pokud vás to baví, není důležité to, co si jiní lidé myslí.

Věděla bys nebo chtěla by si nafotit i akty s mužů ve dvojici nebo raději se ženou?
Chtěla bych nafotit akty s manželem, ale ještě nepřišel ten správný čas.

Vím, že píšeš knihu, řekni mi, o čem je a proč to děláš?
Kniha je mou osobním zpovědí – bude v ní vše – celá Dana. Příběhy, myšlenky a životní zkušenosti přesně jak se odehrály. Psaní mi pomáhá uspořádat si myšlenky a ztotožnit se se světem, ve kterém žiji. Chci dát světu odpověď kdo jsem a jakým způsobem žiji život.

Jaký odkaz by si ráda poslala dívkám, které fotí akty resp. i fotografem, kteří fotí akty?
Slušnost, tolerance a upřímnost. Neztraťte smysl focení a důvody k němu. Dělejte to, co vám přináší radost.

Dana Křížová je obyčejná dívka z České republiky, která většinu času strávila v krásné vesničce obklopena poli a lesy. Vystudovala farmaceutickou fakultu, ale po osmi letech práce v lékárně povolání opustila. Se svým manželem a otcem stavěli vlastnoručně rodinný dům. Má ráda lidi, přírodu, hudbu a dobré jídlo. V poslední době už i samu sebe, díky focení.

Pokud Vás životní příběh Dany zaujal, určitě se podívejte na její Facebook profil.